pátek 17. února 2017

Tak jsem trochu zabrouzdila do umění poezie.

Smutek
V temném obláčku se vznáší
Uprostřed mých šedých snů 
Přilepen v týlu a zavíraje mi oči 
V každém z těch sedmi dnů.

Snění 
Háček k háčku, 
Očko k očku, 
Pletu svůj svět. 
Vlastně ne - novou dečku. 

Šedou, s drobnými smyčkami. 

Aby každý ten příběh nebyl sám. 
Aby neskončil, aby nezklamal. 

Není však živý, ten svět.
Je šedý a umělý. 
Ačkoli by z něj mohl být slušivý pléd, 

Bude se jen válet na mé posteli.

Teleport
Byl jsem tady a nyní už ne. 
Pláču někde v dáli,
ale nevím,  kde. 

Vše, co jsem znal, 
čas mi vzal. 

Rozplynu se zas? 
Pořád v uších zní ten hlas... 

Jen cestovat jsem chtěl. 
Objevit se tam, 
pozdravit pár přátel, 
a hned zpátky, dokud je čas. 

Jak se vrátit... 
Co tam najít... 
pusto prázdno divočina
Jednou zkusil, navždy ztratil. 

Svět mi zmizel před očima.

Detektívka
Trojhrob z Dolních Věstonic

Tři mušketýři vedle sebe leží, tiše spí. Nic k nám nepromluví. 
Podivný příběh se zde odehrál. Semínka pochyb v nás pučí dál. 
Kdo jsou ti spící, ptá se mistr Poirot. 
A my třepeme rameny jako o závod. 

Mám ráda ten trojhrob tajemný, připomíná nám, že nevíme o všem na Zemi.

Bolest
Páteř mi pevně svírá, 
srdce stahy sužuje, 
tváře slzami potírá, 

do plic křeče daruje.

úterý 17. ledna 2017

Trocha smutku

Tak tu máme další rok. Nevím, proč se slaví Nový rok, jako kdyby měl být v něčem přelomový, jakoby měla nastat konečně nějaká změna. Ale nikdy nenastane. Je nový rok, počasí je stejné jako před měsícem, ve vzduchu se nenese duch nových věcí ani nemá nebe fialovou barvu...
Počítáme roky, abychom věděli, jak jsme dlouho na Zemi. Slavíme každý rok jakobychom měli neskutečnou radost z toho, že jsme o kus blíže smrti. A je pravda, že spousta lidí se opíjí ne pro srandu, ale aby zapomněli.
Podle Bible žijeme v poslední době. A já si myslím, že není třeba stavět milníky v čase, abychom věděli, kde jsme, protože už jsme na konci. Nepopírám, že Nový rok je důležitým časovým bodem. Avšak není třeba jej slavit, jako bychom žili a šetřili alkohol jen pro tento den.

sobota 1. října 2016

Diy čili kreativní mánie

Už to zase začíná. Po několika denní depce z toho, že nemůžu nic přestěhovat, mě popadla tvořící nálada. Asi jsem vypila moc kafe nebo co... Creating night & morning baby! Zatím co jsem projížděla pinterest, tvořila jsem jak divá. Stihla jsem vyrobit korálkovou hvězdičku s rolničkou, pověsit si nad postel "nebesa" a uplést si podšálek. Není to všechno. Pro ukázku zobrazuji pár dalších blbinek, které jsem vyrobila během posledních čtyř let.
Vím, že to není nic dokonalého, možná by to někdo zvládl lépe... Ale baví mě to a hlavně se tím neživím. Je to jen a jen pro mne.
Plácám to zde ;-).


 
 

neděle 11. září 2016

Křeslo

Koupila jsem si nové čtecí křeslo. Samozřejmě, že můj zrzek si jej hned přivlastnil. Už podruhé jsem ho našla, jak si spokojeně vychrupuje na novém křesle, po tom starém ani nezavadí pohledem. Dokonce samým nadšením začal řádit s knoflíky, které stahují ten podsedák a jeden mi utrhl a ztratil...druhý co nevidět taky navštíví kocouří gilotinu. Nechápu, co se mu na tom křesle tak líbí...
Musím najít ten knoflík.
Podezřívám ho,  že mi ho sežral.  Takový malý zrzavý knoflíkožrout... 


středa 13. července 2016

Ani se mi nesnilo

Už je to tady...!!
Přibližně rok jsem se nesdílela v Mezisvětí a to z vážného důvodu. Hned po vošce jsem nastoupila na pracák a na kurz nespecifické rekvalifikace (cítím se teď nějak dospěleji...). Mezitím jsem učinila závažné rozhodnutí a tím také krok novým směrem.

Ne, nejsem vdaná...
Přihlásila jsem se na vysokou školu. No vlastně na dvě. Na Slu v Opavě a na UP v Olomouci. Po všech nervech a stavech na omdlení (i strachu z upadnutí do kómatu během cesty vlakem) mě přijali na obě tyto školy a tak jsem se rozhodla pro Olomouc. Obor archeologie.

Kdekoliv ze mě vytáhli, co chci studovat, tam se ozývala taková zvolání jako "Hemm...", "Ooo..." nebo "Heh" pro uznání nebo rozpaky. Dokonce mi někdo naznačil, že po vydání Jurského světa do kin, se objevila vlna lidí toužících stát se archeology, a jestli já nejsem jedním z nich. Ne to opravdu nejsem. Ani Indiana Jones či jak se jmenuje nebyl mým vzorem. Maximálně Flynn Carson nebo River Songová, ale to nejsou důvody, proč jsem se rozhodla pro archeologii.
Tím důvodem je, že se chci od archeologie odpíchnout k biblické archeologii. Jestli mi to teda půjde. Nejen že mě to zajímá, ale chtěla bych odpovídat na neznělé otázky (možná jen sama sobě) a hlavně vidět běh lidstva se vším všudy.
Když jsem se učila na přijímačky, učila jsem se dějiny, jak šly za sebou. Ale opravdu šly za sebou? Připadalo mi to, že se točily v kruhu. Ano, byla to jakási časová lajna, ale jedno téma se tam opakovalo stále dokola, lidská historie se kolem něj točila. Tím tématem byl Bůh a člověk zkažený hříchem. Co všechno dokáže jeden člověk pod Božím vedením a jak moc dokáže člověk naplněný hříchem ničit, to jsem měla před očima, když jsem četla zápis ze starověku, středověku a nejvíce z novověku. Lidé "ve jménu Boha" páchali takové zločiny, které ovlivnily pohled ostatních lidí a pokřivily pravdu. Samozřejmě nikdy nevíme, co se dělo v pozadí, protože "dějiny píšou vítězové", jak jsem se naučila na střední.

Chtěla bych být tak dobrá, abych byla ku cti svému Bohu a abych byla prospěšná lidem. Chci se na té škole držet jako klíště.
Nedělám si sice žádné naděje a mám strach se těšit, abych nebyla zklamaná, ale mám touhu a jsem knihomolka, takže se pořádně vyzbrojím a budu archeoložka.
Já budu archeoložka!!