pondělí 13. listopadu 2017

Dlouhá tichá pomlka a zase jsem zpět.
Od posledního krátkého sdílení jsem prošla houpačkou pocitů a událostí. Mnohé protichůdné, mnohé mind-destruktivní. Nedostatek času a prostoru mě donutili k prokrastinaci a tak jsem se stala na okamžik více méně flákač, jak fyzicky tak psychicky. Na zdi mi vysí další obraz a hlavu mám plnou nového seriálu. Uvědomila jsem si svou závislost na kávě a ne zrovna super úchylku ve stěhování nábytku. Přešel čtrnáctý únor, přežila jsem pracovní prázdniny a blíží se Vánoce. Druhé Vánoce na univerzitě. Naučila jsem se neodsuzovat věci, když jim pořádně nerozumím a když něčemu rozumím, nechlubit se. Cítím se pořád stejně, ale v pohledu na zpátek vidím šílené změny kterými jsem prošla. Nezastávám názor, že by se člověk neměl ohlížet zpátky. Měl by se zpátky podívat. Ale měl by stát pevně na nohou, nebo se mu zatočí hlava a upadne do stejných břeček, v jakých se válel kdysi. Díky Bohu se dnes můžu podívat na svou minulost a i když se za ní stydím, On mě podpírá a já se dokážu otočit zpět a nesklouznout. A i když mi podjede noha, On mě drží a já se můžu v Jeho milosti narovnat. Za to Bohu děkuji, že je vždy se mnou a vždy mi milosrdně připomíná, že za bahno mojí minulosti už zaplatil, a to svojí krví.
Často nerozumím, proč se věci dějí tak jak se dějí. A přiznávám, že jsem často plná pochybností. Musím si připomínat, že Bohu důvěřuju, že spása světa není mojím úkolem. Vyrůstala jsem s myšlenkou, že se nemůžu na nikoho spolehnout, se vším si musím poradit sama. Je pro mě těžké někomu důvěřovat, ale Bůh mi jemně ukazuje, že On je důvěry hoden.
Fuha. Tak jsem se vypsala ze svého zmatku, snad jsem nepřenesla ten chaos sem a snad to dává smysl. Je to milá tečka za mým temným obdobím. Děkuji Bohu za to, že je.
Jedno mlhavé ráno cestou do školy. 

pátek 17. února 2017

Tak jsem trochu zabrouzdila do umění poezie.

Smutek
V temném obláčku se vznáší
Uprostřed mých šedých snů 
Přilepen v týlu a zavíraje mi oči 
V každém z těch sedmi dnů.

Snění 
Háček k háčku, 
Očko k očku, 
Pletu svůj svět. 
Vlastně ne - novou dečku. 

Šedou, s drobnými smyčkami. 

Aby každý ten příběh nebyl sám. 
Aby neskončil, aby nezklamal. 

Není však živý, ten svět.
Je šedý a umělý. 
Ačkoli by z něj mohl být slušivý pléd, 

Bude se jen válet na mé posteli.

Teleport
Byl jsem tady a nyní už ne. 
Pláču někde v dáli,
ale nevím,  kde. 

Vše, co jsem znal, 
čas mi vzal. 

Rozplynu se zas? 
Pořád v uších zní ten hlas... 

Jen cestovat jsem chtěl. 
Objevit se tam, 
pozdravit pár přátel, 
a hned zpátky, dokud je čas. 

Jak se vrátit... 
Co tam najít... 
pusto prázdno divočina
Jednou zkusil, navždy ztratil. 

Svět mi zmizel před očima.

Detektívka
Trojhrob z Dolních Věstonic

Tři mušketýři vedle sebe leží, tiše spí. Nic k nám nepromluví. 
Podivný příběh se zde odehrál. Semínka pochyb v nás pučí dál. 
Kdo jsou ti spící, ptá se mistr Poirot. 
A my třepeme rameny jako o závod. 

Mám ráda ten trojhrob tajemný, připomíná nám, že nevíme o všem na Zemi.

Bolest
Páteř mi pevně svírá, 
srdce stahy sužuje, 
tváře slzami potírá, 

do plic křeče daruje.

úterý 17. ledna 2017

Trocha smutku

Tak tu máme další rok. Nevím, proč se slaví Nový rok, jako kdyby měl být v něčem přelomový, jakoby měla nastat konečně nějaká změna. Ale nikdy nenastane. Je nový rok, počasí je stejné jako před měsícem, ve vzduchu se nenese duch nových věcí ani nemá nebe fialovou barvu...
Počítáme roky, abychom věděli, jak jsme dlouho na Zemi. Slavíme každý rok jakobychom měli neskutečnou radost z toho, že jsme o kus blíže smrti. A je pravda, že spousta lidí se opíjí ne pro srandu, ale aby zapomněli.
Podle Bible žijeme v poslední době. A já si myslím, že není třeba stavět milníky v čase, abychom věděli, kde jsme, protože už jsme na konci. Nepopírám, že Nový rok je důležitým časovým bodem. Avšak není třeba jej slavit, jako bychom žili a šetřili alkohol jen pro tento den.

sobota 1. října 2016

Diy čili kreativní mánie

Už to zase začíná. Po několika denní depce z toho, že nemůžu nic přestěhovat, mě popadla tvořící nálada. Asi jsem vypila moc kafe nebo co... Creating night & morning baby! Zatím co jsem projížděla pinterest, tvořila jsem jak divá. Stihla jsem vyrobit korálkovou hvězdičku s rolničkou, pověsit si nad postel "nebesa" a uplést si podšálek. Není to všechno. Pro ukázku zobrazuji pár dalších blbinek, které jsem vyrobila během posledních čtyř let.
Vím, že to není nic dokonalého, možná by to někdo zvládl lépe... Ale baví mě to a hlavně se tím neživím. Je to jen a jen pro mne.
Plácám to zde ;-).


 
 

neděle 11. září 2016

Křeslo

Koupila jsem si nové čtecí křeslo. Samozřejmě, že můj zrzek si jej hned přivlastnil. Už podruhé jsem ho našla, jak si spokojeně vychrupuje na novém křesle, po tom starém ani nezavadí pohledem. Dokonce samým nadšením začal řádit s knoflíky, které stahují ten podsedák a jeden mi utrhl a ztratil...druhý co nevidět taky navštíví kocouří gilotinu. Nechápu, co se mu na tom křesle tak líbí...
Musím najít ten knoflík.
Podezřívám ho,  že mi ho sežral.  Takový malý zrzavý knoflíkožrout...